Take me down...

 Dvě vypité láhve vína,rudý nádech pokoje a GnR na plnou palbu....

Mnohé co bylo již pominulo, a věci chceme zapomenout se občas nevytrácejí, ale taková je doba. Když víte že se vám nedaří na co šáhnete. Snaha je hezká věc, ale když nenese ovoce, ptáme se sami sebe zda má vůbec něco smysl. Cokoliv. Může to znít jako stěžování. Ale není. Mám to co si zasloužím, nic víc a nic míň. Bohové mi dávají asi najevo že bych měl víc zabrat. Jak libo. Zabral bych nejraději tak že bych odjel někam daleko. Co také tady, zem je na pokraji krachu,mocipání víc otvírají huby a lidi jsou apatická stáda. 

Někdy se ptám sámm sebe co je vlastně důležité v životě. Ale na to má asi každej svůj osobitý pohled. Vím jedno, dnešní doba je jen honba za manonem. Ale k čemu to,k čemu je hrabat a něco mít, vždyť po smrti si to bude užívat někdo jiný. Materialismus, to je znamení doby...Každý chce víc než ten druhý, každý se každému dívá do talíře, soudí ho a stará se víc o druhé než aby si zametl před svým prahem. Všichni máme kostry ve skříni. Všichni.I já, ale to je můj boj jak se s nima vypořádám. Vím jedno, někdy je fajn prostě zatnout zuby. Chtěl sem být pro někoho tím nejlepším, a ztratil sem sebe. Svou blbostí. A za blbost se platí. Ale lidé přicházejí a odcházejí. Jednu chvíli je vše fajn, a pak..pak se to stane, sedíte u stolu, a jedna židle, jedna židle přebývá. Nebo na někoho čeká, kdo ví. Vím že v této době pro někoho jako já není místo. Ale právě proto tady budu strašit co nejdýl. I když je ta únava někdy moc znát. Ale co je vůbec život?Podřízení se? Super. Jak v čem, sem kdo jsem, raději budu žít chvíli jako lev, než desetiletí jako ovce.